Každý musí snít

Říjen 2011

Runy

24. října 2011 v 16:30 | Wicky
Runy jsou znaky, podle jedné teorie odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánskýchjazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané době dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. První runové nápisy jsou asi z roku 150 n. l., a runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou, v souvislosti s přijímáním křesťanství, ve střední Evropě roku 750 a ve Skandinávii až roku 1100. Nicméně používání runové abecedy ke speciálním účelům (např. k dekoracím) vydrželo na Švédském venkově až do začátku 20. století.


Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétorománské, lepontské čibenátskéabecedě z 5. až 1. stol. př. n. l., které jsou si navzájem dosti podobné a jsou následovníky staréitalskéabecedy. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní teorie původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků uvedených abeced, respektive jejich úpravu pro ulehčení záznamu rytím a tesáním, byla opuštěna (nejsilnějším protiargumentem je fakt, že některé tvary run jsou pro rytí/tesání mnohem složitější, než by byly jejich uvažované vzory). Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánskými písmo (z cca 1. až 2. stol. n. l.?).
Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O) a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir (pl.) (aett sg.) (= "rodiny"). Existuje několik druhů futharku, drobně se lišících ve vzhledu jednotlivých písmen nebo jejich významu.
První futhark (germánský futhark prostý) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský futhork) 28-33 znaků a třetí (vikinský futhork) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako jevěštbanebo různé formule a talismany. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl některých textů nám však zůstává utajen. Runy nerozeznávají rozdíly mezi dlouhými a krátkýmisamohláskami
Runy se obvykle ryly do kamenů čidřeva. V případěrituálníhonebomagickéhopoužití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál (Výroky Vysokého), především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.
Runám se přičítá božský původ. Ságy praví, že bůh Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění. Tato historie je popsána v jednom ze základních děl severské mytologie, epické básni Runatál, která je částí rozsáhlého díla Havamálu. Následující úryvek popisuje Odinovu oběť:
On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.
Podělil se pak o své vědění selfy,trpaslíky,obrya dokonce i lidmi, což je detailně popsáno v dalším úryvku z Runatálu:
Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.
V Runatálu je rovněž obsažena část, popisující umění práce s runami. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé úkony, které musí schopný runopisec ovládat:
Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.
Runoví mistři (runici) i mistryně (alruny; na Severu bylo vždy lepší postavení žen
než tomu bylo u žen slovanských, především byly ženy preferovány v úkonech týkajících se magie, věštění a léčení), jinak též obecně runopisci, se snažili ovládnout runy. Četli runy složené z větviček, tesali do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách (runové kalendáře) a zaříkadlech
.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Runy


Citáty od Jana Wericha

19. října 2011 v 16:44 | Wanda
Zase do našeho blogu píši já. Sice jsem nevěděla co jsem napsat ale kdyš sem nikdo z nás tří nicnenapsal rozhodla jsem se že to tak nenechám! Píšu jen málo !
Píšu jen citáty od pana Werich pro radost všem!

Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!

Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.

Přátelství je součást lidského štěstí.
Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.(počítač také)

Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.

Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.

Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie.

Nadbytek neznamená bohatství.

Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.

Smích chytré lidi léčí. A jen blbce uráží.

Čas má plné kapsy překvapení.

Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec.

Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.
Ženy nemají smysl pro nesmysl.

Život vždycky stál a stojí a bude stát za to.

Francouzi nemohou být sprostí, neb nevyslovují H. A taky, že tím o HODNĚ přijdou.

Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.

Já, když mluvím německy, tak si nerozumím.

Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.

Obrázky pana Wericha: